Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1
Pavel Kikinčuk
* 27. října 1959 v Hradci Králové

Po absolvování JAMU v Brně v roce 1983 přijal angažmá v plzeňském Divadle J.K. Tyla, kde působil až do roku 1999. V Plzni měl možnost zahrát si jak v klasických komediích (Glumov v Ostrovského I chytrák se spálí, Viktor Emanuel Champsboisy v Broukovi v hlavě Georgese Feydeaua, Tofolo v Goldoniho Poprasku na laguně), tak v hrách kolegy Antonína Procházky (Lološ ve Fatálních bratrech, Jindřich ve hře S tvojí dcerou ne, Ríša ve Věčných abonentech). Svůj komediální talent rozvíjel i v komediích vážnějšího ražení – Josef Bar Josef: Nemožní lidé (Lejzr), Ken Kesey: Přelet nad kukaččím hnízdem (Billy Bibbit), Leonid Andrejev: Ten, který dostává políčky (Ten), Pavel Kohout: Nuly (Bohouš).
V Činoherním klubu poprvé hostoval v roce 1994, když hrál Garcina v Sartrově S vyloučením veřejnosti. Členem Činoherního klubu je od roku 1999.



V Činoherním klubu hrál v inscenacích:
Jean-Paul Sartre: S vyloučením veřejnosti (režie Vladimír Strnisko, 1994 / Garcin – v alternaci s Michalem Dlouhým)
Henrik Ibsen: Heda Gablerová (režie Ladislav Smoček / od r. 1999 Jørgen Tesman)
Gerg Büchner: Vojcek (režie Martin Čičvák, 2000 / Hejtman)
Bernard-Marie Koltès: Návrat do pouště (režie Roman Polák, 2000 / Aziz)
Václav Štech: Deskový statek (režie Ladislav Smoček, 2001 / Fistr)
Zoltán Egressy: Portugálie (režie Ivo Krobot, 2001 / Kolík)
Molière: Misantrop (režie Martin Čičvák, 2002 / Oront)
Gregory Burke: Gagarinova ulice (režie Ivo Krobot, 2003 / Gary)
Fjodor Sologub: Ďáblova houpačka (režie Roman Polák, 2003 / Rutilov)
Thomas Vinterberg, Mogens Rukov: Rodinná slavnost (režie Martin Čičvák, 2006 / Helmut)
Molière: Amfitryon (režie Martin Čičvák, 2006 / Merkur)



Milý Pavle, začínal jsi v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Hrál jsi tam sedmnáct let. Jak na ně vzpomínáš?
Studoval jsem Janáčkovu akademii. První nabídka, kterou jsem dostal, byla od Oto Ševčíka do plzeňského divadla. Trochu později se mi ozvalo divadlo z Českých Budějovic, mohl jsem také zůstat v Brně a hrát v Mahenově divadle nebo u Mrštíků. Na radu Jaroslava Dufka, mého profesora a skvělého člověka, jsem nastoupil do Plzně. Poznal jsem se tam s Toníkem Procházkou, se kterým jsme dodnes kamarádi a který pro mě ve svých hrách napsal několik rolí. V plzeňské činohře byla výborná parta lidí. Pavel Pavlovský, Milan Vlachovský, Monika Švábová, Zorka Kostková a další.

Kdybys měl dnes poradit mladému herci, který má po škole možnost si vybrat buď hraní v Plzni nebo v Praze, co bys mu doporučil?
Těžko říct. Faktem je, že v Plzni by měl víc možností se vyhrát, dostal by asi i víc hereckých příležitostí. V Praze je větší konkurence. Ale i v oblastních divadlech, jak se jim říká, jsou skvělí herci, o některých se třeba neví nebo kolikrát ani nemají zájem jít do Prahy. Poznal jsem se na vlastní kůži, když jsem se před sedmi lety rozhodl pro angažmá v Činoherním klubu, že je to začínání odznova.

Hrál jsi mládí v amatérském divadle?
Na gymplu mě táta poslal do ochotnického divadla, které shánělo mladého kluka do role Amádea ve hře Eduarda de Filippa Neapol město miliónů. Spolek tehdy vedl Vladimír Kettner, profesionální herec z Divadla (tehdy) Vítězného února v Hradci Králové. Tam jsem si čuchl k herectví. Amádeo byl moje první role. To byla Itálie!

Na začátku 90. let v Plzni režíroval Ladislav Smoček Goldoniho Poprask na laguně. Jak se ti spolupracuje s panem Smočkem?
Ještě si pamatuju, jak nám na první čtenou zkoušku přinesl prohlížečku na diapozitivy a promítal nám Chiozzu, místo, kde se ten poprask odehrává. Zkoušení bylo velmi inspirativní. Dlouho s techniky zkoušel začátek představení: ve vycházejícím slunci plápolal padající papírek. Já jsem zíral, jak to nakonec krásně vypadalo a jakou to udělalo atmosféru. Byl to obrovsky působivý obraz.
Ladislav Smoček má svůj režijní styl. Ví, co bude dělat a jak to bude dělat. Vychází z herce, nabízí mu svobodu a přitom přesně ví, jak ho zařadit do celku. Jeho inscenace mají kouzlo.

Zkoušíš teď Merkura v Molièrově Amfitryonovi s Martinem Čičvákem. Jaký máš pocit z té hry?
Zkoušení zatím probíhá tak, že pořád hledáme. Pevně doufám, že to jednou najdeme. S Merkurem se dost peru. Je to bůh. Nevím, jestli v tom boji zvítězím. Ale uvidíme.

Kdo je tvůj oblíbený komik?
Jako kluk jsem koukal na Chaplina, na Laurela a Hardyho. Zbožňuju Mr. Beana, i když je hodně svérázný. Vlasta Burian byl excelentní. V Četnících se mi víc než Louis de Funès líbí jeho parťák a velitel, Michel Calabru. To je skvělý komik.
Pavel Kikinčuk v Činoherním čtení na leden 2007
Pavel Kikinčuk
Role v ČK:
Tanec bláznů:
Tajemník
Svatba pozdního léta:
Jiří
Ptákovina:
Tělocvikář

 
Pavel Kikinčuk
* 27. října 1959 v Hradci Králové

Po absolvování JAMU v Brně v roce 1983 přijal angažmá v plzeňském Divadle J.K. Tyla, kde působil až do roku 1999. V Plzni měl možnost zahrát si jak v klasických komediích (Glumov v Ostrovského I chytrák se spálí, Viktor Emanuel Champsboisy v Broukovi v hlavě Georgese Feydeaua, Tofolo v Goldoniho Poprasku na laguně), tak v hrách kolegy Antonína Procházky (Lološ ve Fatálních bratrech, Jindřich ve hře S tvojí dcerou ne, Ríša ve Věčných abonentech). Svůj komediální talent rozvíjel i v komediích vážnějšího ražení – Josef Bar Josef: Nemožní lidé (Lejzr), Ken Kesey: Přelet nad kukaččím hnízdem (Billy Bibbit), Leonid Andrejev: Ten, který dostává políčky (Ten), Pavel Kohout: Nuly (Bohouš).
V Činoherním klubu poprvé hostoval v roce 1994, když hrál Garcina v Sartrově S vyloučením veřejnosti. Členem Činoherního klubu je od roku 1999.



V Činoherním klubu hrál v inscenacích:
Jean-Paul Sartre: S vyloučením veřejnosti (režie Vladimír Strnisko, 1994 / Garcin – v alternaci s Michalem Dlouhým)
Henrik Ibsen: Heda Gablerová (režie Ladislav Smoček / od r. 1999 Jørgen Tesman)
Gerg Büchner: Vojcek (režie Martin Čičvák, 2000 / Hejtman)
Bernard-Marie Koltès: Návrat do pouště (režie Roman Polák, 2000 / Aziz)
Václav Štech: Deskový statek (režie Ladislav Smoček, 2001 / Fistr)
Zoltán Egressy: Portugálie (režie Ivo Krobot, 2001 / Kolík)
Molière: Misantrop (režie Martin Čičvák, 2002 / Oront)
Gregory Burke: Gagarinova ulice (režie Ivo Krobot, 2003 / Gary)
Fjodor Sologub: Ďáblova houpačka (režie Roman Polák, 2003 / Rutilov)
Thomas Vinterberg, Mogens Rukov: Rodinná slavnost (režie Martin Čičvák, 2006 / Helmut)
Molière: Amfitryon (režie Martin Čičvák, 2006 / Merkur)



Milý Pavle, začínal jsi v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Hrál jsi tam sedmnáct let. Jak na ně vzpomínáš?
Studoval jsem Janáčkovu akademii. První nabídka, kterou jsem dostal, byla od Oto Ševčíka do plzeňského divadla. Trochu později se mi ozvalo divadlo z Českých Budějovic, mohl jsem také zůstat v Brně a hrát v Mahenově divadle nebo u Mrštíků. Na radu Jaroslava Dufka, mého profesora a skvělého člověka, jsem nastoupil do Plzně. Poznal jsem se tam s Toníkem Procházkou, se kterým jsme dodnes kamarádi a který pro mě ve svých hrách napsal několik rolí. V plzeňské činohře byla výborná parta lidí. Pavel Pavlovský, Milan Vlachovský, Monika Švábová, Zorka Kostková a další.

Kdybys měl dnes poradit mladému herci, který má po škole možnost si vybrat buď hraní v Plzni nebo v Praze, co bys mu doporučil?
Těžko říct. Faktem je, že v Plzni by měl víc možností se vyhrát, dostal by asi i víc hereckých příležitostí. V Praze je větší konkurence. Ale i v oblastních divadlech, jak se jim říká, jsou skvělí herci, o některých se třeba neví nebo kolikrát ani nemají zájem jít do Prahy. Poznal jsem se na vlastní kůži, když jsem se před sedmi lety rozhodl pro angažmá v Činoherním klubu, že je to začínání odznova.

Hrál jsi mládí v amatérském divadle?
Na gymplu mě táta poslal do ochotnického divadla, které shánělo mladého kluka do role Amádea ve hře Eduarda de Filippa Neapol město miliónů. Spolek tehdy vedl Vladimír Kettner, profesionální herec z Divadla (tehdy) Vítězného února v Hradci Králové. Tam jsem si čuchl k herectví. Amádeo byl moje první role. To byla Itálie!

Na začátku 90. let v Plzni režíroval Ladislav Smoček Goldoniho Poprask na laguně. Jak se ti spolupracuje s panem Smočkem?
Ještě si pamatuju, jak nám na první čtenou zkoušku přinesl prohlížečku na diapozitivy a promítal nám Chiozzu, místo, kde se ten poprask odehrává. Zkoušení bylo velmi inspirativní. Dlouho s techniky zkoušel začátek představení: ve vycházejícím slunci plápolal padající papírek. Já jsem zíral, jak to nakonec krásně vypadalo a jakou to udělalo atmosféru. Byl to obrovsky působivý obraz.
Ladislav Smoček má svůj režijní styl. Ví, co bude dělat a jak to bude dělat. Vychází z herce, nabízí mu svobodu a přitom přesně ví, jak ho zařadit do celku. Jeho inscenace mají kouzlo.

Zkoušíš teď Merkura v Molièrově Amfitryonovi s Martinem Čičvákem. Jaký máš pocit z té hry?
Zkoušení zatím probíhá tak, že pořád hledáme. Pevně doufám, že to jednou najdeme. S Merkurem se dost peru. Je to bůh. Nevím, jestli v tom boji zvítězím. Ale uvidíme.

Kdo je tvůj oblíbený komik?
Jako kluk jsem koukal na Chaplina, na Laurela a Hardyho. Zbožňuju Mr. Beana, i když je hodně svérázný. Vlasta Burian byl excelentní. V Četnících se mi víc než Louis de Funès líbí jeho parťák a velitel, Michel Calabru. To je skvělý komik.
Pavel Kikinčuk v Činoherním čtení na leden 2007

© 2024 - Činoherní klub.
Činoherní klub, Ve Smečkách 26, Praha 1