Matěj Dadák
* 13. prosince 1975 v Brně
Vystudoval divadelní fakultu JAMU, kde k jeho spolužákům patřil i režisér Martin Čičvák, s nímž spolupracoval už ve studentském divadle Marta. Po absolutoriu byl v letech 1997 – 1999 členem brněnského Divadla Husa na Provázku, kde hrál v inscenacích Petera Scherhaufera (Galgut vGhelderodově Škole šašků, Ženich v Brechtově Svatbě), Evy Tálské (Belial ve hře Romana Sikory Vlci) a Ivo Krobota (Chruščov ve hře A. P. Čechova Lesní duch, Čas v dramatizaci BabičkyBoženy Němcové). Od roku 2000 je hercem Činoherního klubu.
Za titulní roli v Büchnerově Vojckovi a za roli Revíra z Chotýše ve Štechově Deskovém statku byl nominován na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku.
V Národním divadle hostoval v inscenaci Martina Čičváka Tisíc a jedna noc (premiéra 2005).
Věnuje se literární práci. V roce 2010 vyšla jeho novela Horowitz, za níž byl nominován v kategorii Objev roku na Cenu Magnesia Litera. Je autorem scénáře televizního filmu Cizí příběh, v němž hraje hlavní roli.
Více na www.matejdadak.cz.
V Činoherním klubu hrál v inscenacích:
Georg Büchner: Vojcek (režie Martin Čičvák, 2000 / Vojcek)
Bernard-Marie Koltès: Návrat do pouště (režie Roman Polák, 2000 / Matěj, Adrianův syn)
Václav Štech: Deskový statek (režie Ladislav Smoček, 2001 / Revír z Chotýše)
Alexandr Vasiljevič Suchovo-Kobylin: Proces (režie Martin Čičvák, 2001 / Rasplujev)
Zoltán Egressy: Portugálie (režie Ivo Krobot, 2001 / Řepa)
Molière: Misantrop (režie Martin Čičvák, 2002 / Alcest)
Jon Fosse: Jméno, Noc zpívá své písně (režie Martin Čičvák, 2003 / Chlapec, Mladý muž)
Fjodor Sologub: Ďáblova houpačka (režie Roman Polák, 2003 / Murin)
Harold Pinter: Správce (režie Ivo Krobot, 2004 / Mick)
Molière: Amfitryon (režie Martin Čičvák, 2006 / Sossie)
Thomas Vinterberg, Mogens Rukov: Rodinná slavnost (režie Martin Čičvák, 2006 / Christian)
Anton Pavlovič Čechov: Ivanov (režie Martin Čičvák, 2007 / Nikolaj Ivanov – v alternaci s Janem Hájkem)
Marina Carr: U Kočičí bažiny (režie Martin Čičvák, 2009 / Carthage Kilbride)
Nina Mitrović: Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty (režie Martin Čičvák, 2012 / Petr)
„Začátkem ledna 2000 jsem po telefonátu s ředitelem Činoherního klubu potvrdil rezervaci letenky JFK – Ruzyně… Pobýval jsem tehdy několik měsíců v New Yorku, ‘zotavoval se’ z působení v divadle Husa na provázku, odkud jsem (ze dvou let angažmá) poslední půlrok plánoval útěk. Režisér Peter Scherhaufer, který byl už tehdy vážně nemocen, mě překvapil požehnáním mých plánů odjet do USA, odejít od divadla. ‘Já bych to Matýsku ve tvým věku udělal taky’, řekl tehdy se svým charakteristickým československým přízvukem. Čekal jsem křik a spílání, on mě místo toho obsadil ve své poslední inscenaci, i když věděl, že další sezonu už nenastoupím. Pomalu jsem prodával věci a měl krásný, svobodný pocit, že ta cesta není ničím limitovaná, žádnými divadelními prázdninami, pracovními závazky, návaly vzrušení střídaly pocity úzkosti, věděl jsem však, že v zájmu duševního zdraví odjet musím… Do toho všeho někde v hospodě prohodil můj spolužák Martin Čičvák, že bude asi režírovat v Činoherním klubu Vojcka a jestli bych ho nechtěl hrát. To mě velmi rozladilo! Alespoň rok v kuse jsem chtěl být mimo. Dokonce jsem při prvním rozhovoru na toto téma neprojevil ani náznak nadšení! To až po čase mi začalo docházet, že by asi bylo dobré pokusit se takovou možnost využít, koneckonců zase odjet se dá vždycky. Pak se mi ta představa vrátit se a zkoušet začínala líbit velice, i když to bylo zatím v rovině nezávazných rozhovorů. V září 1999 jsem Na provázku odehrál poslední ‘Vlky’, odlíčil se (smyl ze sebe bahno z Mrtvého moře, kterým jsem byl celý pomatlán, sundal paruku z konopných provazů) a sešel do hospody Husy na provázku, kde Martin čekal s Vladimírem Procházkou a domluva začala mít poněkud konkrétnější obrysy. V lednu volat z USA, jestli je to definitivní…
Tak tedy začátkem ledna 2000 jsem po telefonátu s ředitelem potvrdil letenku JFK – Ruzyně, vrátil se do Prahy, začal zkoušet Vojcka a posléze se stal členem Činoherního klubu. A dnes mám krásný, svobodný pocit, že odjedu-li do New Yorku, tak jsem limitován divadelními prázdninami a pracovními závazky v tomto divadle, které je tak jedinečné… Mimo jiné také tím, že na první čtené zkoušce stojí uprostřed stolu kalíšek s ořezanými tužkami s gumou, kdo je tam chystá, ořezává a doplňuje, ví bůh… To se stane jednou či dvakrát za život, aby realita byla fantasknější a intenzivnější než přání, ambice či sen…“
Matěj Dadák v knize Činoherní klub 1965 – 2005
